etapy vývoje osobnosti

                     Etapy vývoje osobnosti

Ve vývoji osobnosti můžeme rozlišit jednotlivé etapy, které mají své biologické, sociální a psychologické charakteristiky. Při vývoji se mění nejen věk, váha atd., ale i osobnost, naše schopnosti, myšlení…
Jednotlivá období:

 1) Prenatální období (období nitroděložního vývoje = od početí do narození)
                -důležitá je psychohygiena matky, už v tomto období je jedinec schopen aktivního 
                kontaktu s matkou.
                a) embryonální stadium – do 3 měsíců; zakládá se nervová soustava, 
                                        vytváří se nervová trubice

                b) fetální stadium – od 3 měsíců; vzniká mícha, obvodový nervový systém, 
                                     plod se pohybuje

 2) Rané dětství (od narození do 3 let) se dělí na tři fáze:
     a) novorozenec (do 1 měsíce) – dítě je pasivní, většinu času prospí, zvyká si
                            na vnější prostředí, postupně reaguje na podněty z okolí. 
                            Důležité je aby matka na dítě mluvila, poskytovala mu
                            dostatek podnětů
      b) kojenec (do 1 roku) – rychlý růst, psychomotorický vývoj, vývoj podmíněných 
                         reflexů, důležitý je kontakt s matkou, vznikají emocionální vazby
      c) batole (2-3 roky) – zdokonalení jemné motoriky, vývoj specifického druhu
                        komunikace (dítě napodobuje = opičí reflex), tzv. koperníkovská 
                        revoluce – dítě si uvědomí, že není středem světa.

 3) Období prvního vzdoru - Dětský vzdor se může projevit už v roce, ale také až ve třech 
                            letech. Délka tohoto období závisí na vrozeném temperamentu batolete
                            a rodičovských postojích.
                            Období prvního vzdoru souvisí s potřebou osamostatnění. Dítě se
                            zkouší vzdalovat nejprve fyzicky, testuje jaká vzdálenost je ještě 
                            příjemná a kdy si naopak zase potřebuje ověřit matčinu blízkost.
                            Tyto experimenty pak podněcují odpoutání psychické, což se projeví
                            změnou kvality vztahu k rodičovské osobě.

 4) Předškolní věk (3-6 let)
               -hlavním činitelem vývoje je rodina, dítě reguluje pohyby i chování, formuje se
                    svědomí dítěte, vytváří se abstraktní myšlení; dominantními činnostmi jsou:
       -hra (dítě je aktivní, nevydrží v nečinnosti, seznámení s různými společenskými
                     problémy; kreativní – pěstování fantazie, kooperativní – společná hra)
                - elementární práce (osvojení návyku pracovat)
                - navštěvování MŠ (sociální styk s vrstevníky, soustředění pozornosti) 

 5) Mladší školní věk (6-11 let)
       - změna způsobu života, společenské povinnosti, vstup do školy, učení; dítě je s chopno 
              kreslit, poznat barvy, tvary, ctít autoritu; rozvoj sociálních vztahů
       -  poměrně klidné období ve vývoji, nezbytná je přítomnost a podpora ze strany rodičů 
               (pokud jí potřebuje)

 6) Střední a starší školní věk
- puberta (13-15 let) – prudká změna osobnosti, pohlavní dospívání, příprava na 
                 reprodukci, zhoršená pozornost a sebeovládání, konflikty se soc. prostředím a 
                 autoritami, může dojít k duševním poruchám, riziko sebevražd (citlivější, až
                 přecitlivělí). Období druhého vzdoru. Důležitější jsou názory vrstevníků, než
                 rodičů.
         - adolescence (15-20/22 let) – proces osamostatňování se, příprava a volba budoucího
                      povolání, ukončení vzdělávání – pracovní poměr nebo vysoká škola, 
                      navazování vrstevnických vztahů, rozvoj sexuality, na konci by mělo dojít
                      k citovému a rozumovému uklidnění.

 7) Dospělost – člověk je schopen zvládnout všechny role dospělého jedince (rodina, obživa…)
                     - mladší dospělost (20-30 let) – vše spojeno s profesí
                     - střední dospělost (30-45 let) – profesní růst, upevnění pozice,
                       dominantní činnost je manželství a rodičovství
                     - pozdní dospělost (asi do 60-65 let) – intenzivní zájem o profesi, 
                       příprava na stáří

 8) Stáří (60 a více let)
         biologické změny, zhoršují se smysly, klesá pružnost myšlení. Dramatické změny v 
         psychice, snaha oddálit odchod ze zaměstnání, oddálit roli starého jedince, riziko 
         sebevražd souvisejí s úbytkem životních sil a zdraví, pocit zbytečnosti.