ČESKÝ JAZYK LITERATURA

Humanismus a renesance v evropě 14-16 stol.

 

13. stol.- italská města Benátky, Milán, Florencie a Janov zbohatla námořním obchodem a ruční 
velkovýrobou
mluvčí měšťanstva – zdůrazňují právo na plné, svobodné a ničím neomezené rozvití lidské existence
měšťanská společnost – postavila se proti autoritě církve, která bránila svobodnému myšlení a bádání 
MIKULÁŠ KOPERNÍK (1473-1543)
GALILEO GALILEI (1564-1642)
- objevy přírodní a astronomické, a hlavně nový, heliocentrický názor otřásly autoritou 
církve a naopak posílily důvěru v rozum a vědecké zkoumání
GIORDANO BRUNO (1548-1600)
- materialistický filozof
- poukázal na nekonečnost světa a vesmíru
- vedle náboženského ideálu se začíná rýsovat ideál nové lidskosti, skutečné humanity
- k zesílení přispívají učenci studiem, vydáváním a komentováním antických autorů
- těmto učencům říkáme humanisté a myšlenkovému proudu humanismus -> označuje učenecký proud
filologický a historický, projevující se studiem, výkladem a napodobením antické slovesnosti
- práci humanistů podpořil vynález knihtisku
JOHANNES GUTENBERG (asi 1400-1468)
- tiskl v letech 1444-1448 v Mohuči na dřevěném lisu z kovových liter sestavovaných do 
řádků a stránek první knihy
- tiskům do r. 1500 říkáme inkunábule (prvotisky)
MICHELANGELO BUONARROTI (1475-1564)
- sochař, stavitel a malíř
- autor soch Mojžíše a Davida, freskové malby Poslední soud
- objev perspektivy a přírody, vede k větší realitě zobrazení
LEONARDO DA VINCI (1452-1519)
- všestranný umělec, teoretik umění a vynálezce
- tvůrce obrazu Mona Lisa a fresky Poslední večeře 
GIROLAMO SAVONAROLA (1452-1498)
- fanatický kazatel, mluvčí nejnižších vrstev a chiliastický hlasatel republiky chudých








LITERATURA ITALSKÁ

FRANTIŠEK Z ASSISI (1182-1226)
- zakladatel řádu františkánů, stojí na počátku italské literatury 
PÍSEŇ TVORSTVA
- vytvořená v umbrijském nářečí
- je projevem jak náboženského lyrismu (chvála Boha), tak obdivu ke krásám
 země a člověka (stvořeným ovšem Bohem)
- v češtině ji známe pod jinými názvy: Chvalozpěv stvoření, Zpěv bratra Slunce,
 Píseň o slunci
DANTE ALIGHIERI (1265-1321)
- florentský rodák,kritik doby
- zabýval se studiem antického i soudobého italského a provensálského básnictví
- další díla: Nový život,Hostina Canvivio, O lidové řeči
BOŽSKÁ KOMEDIE
- obsahuje tři oddíly: Peklo – zaútočí na ně šestinohý had, průvodcem se stane básník
Vergilius, drastický popis 
Očistec
Ráj – zde se Danta ujímá Beatrice (zemřelá autorova milenka), 
psána příjemněji a volněji
- duchovní epos – příběh s bohatým dějem, hrdinou je sám básník, ten zabloudí
 v lese a je ohrožován třemi šelmami (tři hlavní hříchy – smyslnost,
 pýcha a lakota), pak cesta pokračuje přes očistec a peklo do ráje
- postavy: Angelo, Bertran de Born, Vergilius, Beatrice, autor 
- obdivuhodný pokus o umělecké zobrazení problémů tehdy celého známého světa
- tercína – tříveršová strofa, v níž se rýmuje první verš s třetím;
 druhý verš se rýmuje s 
lichými verši (tj. 1. a 3.) následujícího trojverší – využívali ji Vrchlický, Machar,
Nezval
FRANCESCO PETRARCA (1304-1374)
- pocházel z Florencie, byl vypovězen a odešel do Avignonu
- dopisoval si s Karlem IV. a také navštívil Čechy
- jeho umělecká inspirace byla žena Laura
- sonet - literární báseň o 14 verších, z nichž prvních osm tvoří 
dvě strofy čtyřveršové, 
ostatních šest strofy trojveršové
SONETY LAUŘE
- incipit – název nadpisu podle prvního verše
- Laura na rozdíl od Beatrice je roztomilá, ale i rozmarná žena,

 která dovede ranit odmítáním
- sonet Už mlčí vítr, nebesa i zem – lyrická milostná poezie; verše o přírodě, o 
vlastnostech a trápení autora; personifikace, metafory, kontrasty (hynu-ožívám), 
stupňování – gradace
- sonet Ty zlaté vlasy, co tak sladce vlály – lyrická milostná poezie – 
láska k Lauře; verše o vztahu a popisu Laury, o autorově zklamání; 
personifikace, kontrasty, přirovnání, epifora (slova se na konci verše opakují); ABAB, AAB 








GIOVANNI BOCCACCIO (1313-1375)
- měl největší podíl na vzniku renesanční novely – kratší 
prozaický útvar s překvapivým 
obratem v závěru
DEKAMERON (1352)
- soubor novel
- v úvodní rámcové novele vypráví autor o morové epidemii, 
která postihla Florencii;
společnost sedmi urozených žen a tří šlechticů opouští město a na venkově
 si krátí dlouhou chvíli vyprávěním příběhů(100), z nichž vzniká
 cyklus samostatných a poutavých novel; převažují milostné příběhy, někdy vážné
- první český překlad jedenácti novel Dekameronu pořídil Hynek z Poděbrad
- ukázka – jeden mnich upadne do hříchu, za který zasluhuje nejtěžší trest, 
ale unikne trestu, ježto vtipně vytkne svému opatovi totéž provinění


LITERATURA FRANCOUZSKÁ

FRANCOIS VILLON (1431-1461)
- vl. jm. Francois de Montcorbier
- balada villonská – proslavil ji a zdokonalil, tento ty lyrické básně
 se skládá ze 4 strof, první tři mívají 7-12 veršů, poslední strofa se 
rovná polovině předešlé strofy (4-6 ver.) 
- v české poezii tento žánr používali J. Vrchlický a V. Nezval
- básníkův dobrodružný život se stal podkladem románových zpracování – 
J. Loukotková – román Navzdory básník zpívá; Jiří Voskovec a Jan Werich –
 hra Balada z hadrů 
DVOJBALADA O BLÁZNOVSTVÍ V LÁSCE
- odpor k lásce
BALADA ZÁVĚREČNÁ
- kladný vztah k alkoholu
EPITAF
- náhrobní nápis, pohřební řeč (Jiří Wolker, Jan Neruda, Kraft)
VELKÝ TESTAMENT
- zamýšlí se nad svým životem a své hříšné jednání omlouvá chudobou a krutým životem
MALÝ TESTAMENT
- osmiveršové básně ironického a satirického obsahu
FRANCOIS RABELAIS (asi 1494-1553)
- prozaik, mnich a lékař
GARGANTUA A PANTAGRUEL
- pětidílný satirický román
- vyprávění o dvou obrech
- Pantagruel potkal Limuzince, který mrzačil francouzský jazyk
- prosazuje svobodomyslné názory, zdravý rozum a optimismus
MICHEL DE MONTAIGNE (1533-1592)
- považován za jednoho ze zakladatelů eseje – literární žánr,
 na pomezí literatury odborné, vědecké a beletristické
ESEJE
- úvahy o vážných věcech života 




LITERATURA ŠPAŇELSKÁ

MIGUEL DE CERVANTES Y SAAVEDRA (1547-1616)
- neměl příležitost k soustavnému vzdělání
- psal novely a romány
DŮMYSLNÝ RYTÍŘ DON QUIJOTE DE LA MANCHA
- parodie rytířských románů
- chudý šlechtic don Quijote se rozhodne obnovit slávu rytířství a na koni
 jménem Rocinante se vydá, vyzbrojen kopím a štítem, do světa
 za dobrodružstvím; don Quijote si zvolí za dámu svého srdce
 Dulcineu z Tobosu; brzy se vrátí domů, ale na další cestu 
se vypraví doprovázen zbrojnošem Sancho Panzou, vesničanem, 
protikladem Quijotovým; následují různé příhody; konečně se 
vrací don Quijote domů, když se předtím setkal s Dulcineou; 
vystřízliví ze svých fantazií a umírá, neboť vystřízlivění znamená pro něj smrt
- ukázka – don Quijote pošle se vzkazem svého sluhu Sancha
 k paní Dulcinee do Tobosu; jakmile Sancha vyjel z lesa, 
sesedl z osla a začal sám se sebou rozmlouvat; rozhodl se, 
že do Tobosu nepojede a podstrčí jako paní Dulcineu první venkovanku, 
kterou potká, jelikož ji on ani don Quijote nikdy neviděli; 
zpozoroval tři venkovanky a ihned přispěchal k donu Quijotovi se zprávou, 
že paní Dulcinea ho jede navštívit; don Quijote mu uvěří a myslí si, že zlí
 čaroděj začaroval jeho krásnou Dulcineu v selku; don Quijote s ní rozmlouvá, 
ale selka odjede a nevěnuje mu pozornost
- Cervantesův román inspiroval např. V. Dyka, V. Vančuru v 
novele Občan don Quijote, G. Greena
- využil quijotovské látky v jedné své básni i 
František Halas DON QUIJOT BOJUJÍCÍ
- přeložil Václav Černý
LOPE DE VEGA (1562-1635)
- napsal 2000 her
- madridský rodák, voják i vyhnanec
- vytvořil typické španělské národní drama své doby, tzv.
 drama pláště a dýky – hl. post. šlechtic, hrdina, čest
FUENTE OVEJUNA (v českých překladech Ovčí pramen nebo Vzbouření na vsi)
- založená na skutečné události (vzbouření lidu proti 
vysokému církevnímu hodnostáři a 
kapitulace královského soudu před jednotlivým lidovým kolektivem)


LITERATURA ANGLICKÁ

GEOFFREY CHAUCER (1340-1400)
- anglický básník
- pocházel z měšťanské kupecké rodiny, zúčastnil se války proti Francii,
 vstoupil do královských služeb a účastnil se diplomatických poselství
POVÍDKY CANTERBURSKÉ
- patrný vliv Boccacciova Dekameronu 
- drobní měšťané, kteří konají pobožnou pouť, si 
zpříjemňuje cestu tím, že si vypráví různé příběhy
- jeho povídky charakterizuje jemná ironie a oproštění od
 pout středověkých náboženských představ




WILLIAM SHAKESPEARE (1564-1616)
- největším dramatikem nejen anglické, ale i světové literatury
- narodil se ve Stratfordu nad Avonou, velmi mladý se 
oženil a odešel do Londýna, kde hrál v divadelních společnostech
- autor asi 37 her
- náměty svých her čerpal ze životopisů slavných osobností, 
z italských a francouzských renesančních povídek i ze starých kronik 
- komedie – KOMEDIE PLNÁ OMYLŮ, ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY, SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ,
MNOHO POVYKU PRO NIC, KUPEC BENÁTSKÝ
- historické hry – JINDŘICH VI., RICHARD III., JINDŘICH IV.
- dramata s látkami starověkými – JULIUS CAESAR, TROILUS A CRESSIDA
- tragédie – MACBETH, KRÁL LEAR, TIMON ATHÉNSKÝ, ANTONIUS A KLEOPATRA
- drama – OTHELLO (tragédie žárlivosti)
ROMEO A JULIE
- první tragédie, o milencích ze dvou znepřátelených rodů v 
italské Veroně, nad nimiž
vládne rodová nenávist, kterou odstraní teprve smrt obou mladých lidí
HAMLET, KRALEVIC DÁNSKÝ
- tragédie
- příběh hrdiny rozpolceného mezi touhou po naplnění vznešených
 ideálů a pocitem povinnosti trestat zlo
- Hamlet představuje typ člověka, jehož touhu po činu oslabují
 pochybnosti a nedůvěra
- překlad: J. V. Sládek, E. A. Saudek, M. Lukáš, A. Skoumal, 
Martin Hilský
SONETY
- verše – ABAB CDCD EFEF AA
- téma sonetů – život, smrt, láska, příroda,…
- k někomu se autor obrací, ale neví se zdali je to žena nebo muž